Historie

Osobnosti semechnického hokeje - klikni

Zakládajícími členy hokejového oddílu byli v roce 1939 tito pánové: Fabián Miroslav, Martinek Václav, Cimr Adolf, Lelek Josef, Zárybnický Jaroslav, Mervart Josef, Kárník Josef, Hušek Václav, Falta Jaroslav, Drahorád Zdeněk, Nehyba Jaroslav, Seidl Břetislav, Seidl Miroslav a Valášek Jaroslav. V počátcích nebyly na vyzbrojení mužstva finanční prostředky. První dresy zakoupil Miroslav Fabián za 4 tis. Kč a jednalo se o brankářskou výstroj a oranžové svetry, na které místní děvčata vyšila jméno obce Semechnice. Zakládající členové se rozhodli uspořádat silvestrovský pořad s programem, kde převážná většina z nich účinkovala na místním jevišti v kupletech, ve zpěvu a aktovkách. Čistý výtěžek byl použit na doplnění hokejové výstroje. Mimo to každý hráč složil 100,- Kč na nákup kalhot k doplnění výstroje. Ve válečných letech se hrály jen přátelské zápasy, převážně na Semechnickém rybníku a na zadní části rybníku Broumar, dále na Martinkově louce a na přilehlých lukách Semechnického rybníku, když došlo k jejich zaplavení a následném umrznutí. Za mantinely sloužily nahrnuté vrstvy sněhu, později jednoduchá prkna.  Zima ve válečných letech bývala tuhá, takže byl dostatek ledu. Doprava na utkání na hřiště soupeřů byla značně obtížná, vlaky jezdily málo. A tak například na utkání do Krčína se cesta tam šla pěšky a zpět vlakem. Přitom si každý nesl hokejovou výstroj přes rameno nebo v rukách. Takové byly začátky hokejového oddílu v Semechnicích. Všichni měli pro hokej velké nadšení a radost z této sportovní činnosti. Každý se snažil odevzdat co nejvíce, jak ve sportovním zápolení, tak i pracovně. Teprve po skončení okupace dochází k mohutnému rozvoji našeho hokejového oddílu. Již v sezóně 1945-46 se hrálo mistrovství Orlické župy za účasti Dobrušky a Náchoda. Naše mužstvo zvítězilo a postoupilo do vyšší třídy. V těchto začátcích značně pomáhal pan Karel Paštika zhotovováním dresů a dopravou nákladním autem a dále Jaroslav Mádr dopravou na utkání proslulou Unrou.
    
V průběhu padesátých let se postupně zlepšovaly podmínky pro tuto sportovní činnost. V roce 1946 byl místním národním výborem přidělen pozemek na hřiště ve středu obce, značným nákladem se prováděla úprava plochy, neboť tento pozemek byl značně svahovitý. První hřiště bylo osazeno 40 centimetrů vysokými mantinely. V roce 1947 byla postavena montovaná kabina a vyhloubena studně. V roce 1948 byla provedena montáž osvětlení hřiště a zhotoveny nové vysoké mantinely.  V letech 1949-1950 byla na místě, kdy stojí nový sportovní klub, postavena velká dřevěná kabina. Od roku 1951 až do roku 1974 se dvakrát vyměnily mantinely a rovněž elektrické osvětlení. V letech 1974-75 došlo k výstavbě nových zděných kabin, společenské místnosti a menší tribuny. V letech 1985 – 1989 byla zbourána stará montovaná kabina a postavena nová pro žáky a rozhodčí. V roce 1997 byla provedena rekonstrukce ohrazení hřiště. Na všechny mantinely byly přišroubovány nové překližkové desky. Mantinely se nejen zpevnily, ale i o několik centimetrů zvýšily. V roce 1999 byla dokončena rekonstrukce venkovního osvětlení hřiště. V rámci této akce byly vybudovány čtyři kusy betonových patek, do nichž byly usazeny dvanáct metrů vysoké stožáry. Sváření a montáž probíhala přímo na místě. Ke všem stožárům byly provedeny výkopové práce a položení nových elektrických kabelů. Profinancováno bylo asi 220 tisíc korun, avšak skutečná hodnota díla je daleko větší, neboť veškeré ruční práce byly prováděny  všemi zúčastněnými  zcela zdarma.V roce 2000 byla provedena výstavba nového sociálního zařízení, jelikož staré dřevěné již dosloužilo svému účelu. Všechny stavební a ostatní úpravy byli vždy prováděny svépomocně bez nároku na nějakou odměnu. Na jaře stejného  roku členové tělovýchovné jednoty provedli výsadbu sazenic smrčků kolem hřiště. Byly vysázeny jednak v místech, kde původně rostly topoly, a jednak na valu podél hokejového hřiště.
K velmi dobré spolupráci dochází i s místním obecním úřadem. Výsledkem toho je vybudování dětského hřiště a především v letech 2003-2004 výstavba a zahájení provozu nového sportovního klubu. V roce 2007 bylo rozšířeno zázemí sportovního klubu pro pořádání různých kulturních, společenských a sportovních akcí o velkoprostorový stan, který je k dispozici široké veřejnosti od jara do podzimu. V současné době je zpracována studie na hřiště s umělým povrchem,na kterém by se v létě hrál nohejbal, tenis, odbíjená případně další sporty a v případě příznivých klimatických podmínek by se na tento povrch mohl udělat  v zimě přírodní led.
 
     Největších hokejových úspěchů našeho klubu bylo dosaženo až v poválečných letech.  V sezóně 1954-55 se naše mužstvo stává vítězem krajské soutěže. Finálovému utkání v Kostelci nad Orlicí přihlíželo úctyhodných 1.500 diváků. Hned v další sezóně 1955-56 se naše mužstvo stává přeborníkem kraje a nechává za sebou mužstva Spartak Týniště nad Orlicí, Tatran Kopidlno, Jiskra Úpice, Spartak Jičín a Lázně Bělohrad. Na Nový rok 1957 bylo rozhodnuto, že naše mužstvo opouští nejlepší hráč Vlasta Franc, který odchází hrát do Dynama Pardubice. Odchod tohoto hráče poznamenal na dlouhou dobu i úspěchy našeho mužstva. To se však mění v sezóně 1971-72, kdy se opět navrací po mnohaletém působení v Tesle Pardubice a později i v Jugoslávii a stává se hrajícím trenérem. Dalšího významného úspěchu bylo dosaženo v sezóně 1972-73, kdy se naše mužstvo stává vítězem krajského přeboru a dokonce si vybojovalo postup do divize. Z důvodu nedostatečného hráčského kádru a potřebného finančního zajištění se však od tohoto postupu ustoupilo.  Nelze opomenout jména hokejistů, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Byli to brankáři Martinek Václav a Kovaříček Josef, obránci Franc Vlastimil, Franc Stanislav, Sedláček Jiří, Hrnčíř Jaroslav, Serbusek Jaroslav, Lelek Josef, útočníci Čuda Miroslav,  Rejchrt Jaromír, Arnošt Miroslav, Arnošt Josef, Jelen, Hejzlar Josef, Franc Karel, Dohnal Jaromír, Kovaříček Rudolf, Hušek J., Rýdl J. a samozřejmě také trenér Martinek Václav. V sezóně 1975-76 se stáváme opět přeborníky Východočeského kraje a za zajímavost stojí, že v této sezóně za naše barvy nastupoval také zde přítomný pan Vlastimil Jägr, který vstřelil za sezónu 7 branek a stal se tak třetím nejúspěšnějším střelcem.  V  sezóně 1980-81 se stalo naše mužstvo dorostu pod taktovkou trenérů Zdenka Bendzy a Bohuslava Huška vítězem krajské soutěže. Pod vedením trenéra Jaromíra Dohnala se mužstvo mužů stalo v sezóně 1982-83 vítězem krajského přeboru II.třídy ve skupině A. Tento tým odehrál 18 mistrovských utkání, vsítil 113 branek a obdržel pouze 43. Na další vítězství v krajské soutěži jsme si museli počkat až do sezóny 1999-2000. Do soutěže vstupovalo mužstvo mužů s takovou malou motivací a to, aby si dalo nějaký pěkný dárek k výročí 60-ti let hokeje v Semechnicích.  A to se také povedlo, mužstvo se stalo vítězem III.Východočeské ligy. Nejlepší zápas a magnetem celé ligy byla pro nás výhra v Náchodě, kdy jsme zvítězili 7:5. Raritou celé soutěže bylo skóre vzájemných zápasů s Petříkovicemi, kdy poměr branek ze tří zápasů byl 39:2 v náš prospěch. Za připomenutí stojí také sezóna 2000-2001, kdy jsme poprvé v historii semechnického hokeje postavili v okresní soutěži mužstvo s názvem Semechnice B. Přesto, že jsme byli nováčky soutěže, skončili jsme na přijatelném 5.místě. Za náš tým nastupovali jednak bývalí hráči a někteří hráči dorostenecké a juniorské kategorie. V sezóně 2001-2002 opět dochází k reorganizaci soutěží a mužstvo mužů hraje tentokrát II.Východočeskou ligu skupinu jih. Hráči pod vedením trenérů Jiřího Rathouského a Pavla Žida byli jak po herní, tak i fyzické stránce na celou soutěž dobře připraveni. Stali jsme se vítězi této skupiny s převahou 11 bodů před druhým celkem ze Skutče. Dalšího úspěchu dosáhlo mužstvo juniorů v sezóně 2003-2004. S hokejovým klubem z  Opočna jsme se dohodli na tom, že spojíme svá mužstva u juniorů pod hlavičku Sokol Semechnice a u dorostu pod hlavičku HC Opočno. Jak se později ukázalo, byl to skutečně dobrý tah. Junioři pod taktovkou trenérů Zdeňka Arnošta a Miroslava Jarkovského II.krajskou ligu vyhráli a nechali za sebou mužstva Hronova, Lomnice nad Popelkou, Třebechovic, Trutnova a Kutné Hory. Za zmínku jistě stojí další sezóna  a to  ročník 2005-2006, kdy jsme opět zaznamenali historický okamžik v semechnickém hokeji. Do okresní soutěže jsme přihlásili mužstvo nejmenších adeptů hokejových soutěží – přípravku. Svoji soutěž hráli společně s mužstvy OBK Rychnov nad Kněžnou, Sokol Čestice a HC Třebechovice. K dalšímu pro nás historickému okamžiku došlo v minulé sezóně, když poprvé na úpravu přírodní ledové plochy vyjela rolba, kterou jsme zakoupili ze sousedního zimního stadionu Opočno.
   
     Nelze nevzpomenout na nejvýznamnější osobnosti v celé historii našeho hokeje.  Největší zásluhy měl pan Václav Martinek. Spolupodílel se v roce 1939 na založení zdejšího hokejového oddílu. Odehrál zde dlouhých 30 sezón. Protože byl od mládí velmi aktivní, měl i hodně koníčků. Byl aktivním členem dobrovolného hasičského sboru, v pozdějším věku vášnivým zahrádkářem, celý život pravidelným hráčem karet. Největším životním koníčkem se mu však stal lední hokej. Bruslit se naučil tak jako každý Semechňák na zdejším rybníku. Po skončení aktivní hráčské kariéry vychovával nové hokejisty jako trenér, funkcionář a neúnavný organizátor. Několik let byl také členem trenérské rady krajského hokejového svazu. Pro svou upřímnou a optimistickou povahu byl velmi oblíbený. Bohužel 23.února 2009 opustil naše řady po delší nemoci ve věku nedožitých 85 let.
    
     Další významnou osobností našeho hokeje byl  pan Vlastimil Franc.  Ten byl od svého mládí nadaný sportovec a vynikal ve všech odvětvích. Bruslil – brázdíval přilehlé rybníky v naší obci. Měl mimořádné schopnosti a od svých 15 let oblékal dres a hrál hokej za místní oddíl Sokola. Mezi spoluhráči byl přezdíván „Bukna“.  Za jeho působení bylo docíleno značných úspěchů v rámci tehdejšího Východočeského kraje a on na nich měl nemalou zásluhu. V roce 1957 přestoupil do ligového celku Pardubic, kdy úspěšně působil 13 sezón. V Pardubicích se také trvale usídlil a založil zde rodinu. Po skončení ligové činnosti odešel na 3 sezóny jako hrající trenér do Jugoslávie. Po návratu opět nastoupil v našem mateřském oddílu, aby ještě dalších 13 sezón pomohl ke značným úspěchům semechnického hokeje. Svoji bohatou hráčskou činnost skončil  v roce 1984.
 
     Nemalou zásluhu na chodu a fungování našich mužstev v soutěžích všech věkových kategorií mají rovněž po dlouhá desetiletí manželé Lenka a Josef Martinkovi. Po skončení své aktivní sportovní činnosti se podíleli a doposud podílejí na  technickém a organizačním zázemí pro naši činnost. Vždyť kdo z hokejistů by neznal jejich výborný vitamínový čaj, který přijde za mrazivého zimního počasí vhod snad každému.
      Naše činnost není omezena jen na zimní měsíce, kdy hrajeme lední hokej. Každoročně pořádáme turistickou akci s názvem „Pochod kolem Semechnic“, které se v posledních letech pravidelně zúčastňuje více než stovka osob různého věku. Start a cíl je v prostorách místního sportovního areálu. Další akcí, která je již několik let tradicí, je sportovní odpoledne pro děti na závěr školního roku. Soutěží se v několika disciplínách a na závěr je pro každého účastníka připravena sladká odměna s občerstvením u táboráku. Už více než dvacet let pořádáme nohejbalový turnaj tříčlenných družstev neregistrovaných sportovců GRAND PRIX Semechnice, který se vždy odehrává na posvícenskou sobotu. V posledních několika letech  v tomto sportu pořádáme rovněž noční turnaj vždy na počátku července. 
     V minulých letech jsme rovněž navázali úzkou spolupráci se sousedním hokejovým klubem z Opočna. Vzájemně si uvolňujeme na hostování hráče jednotlivých věkových kategorií. Tato  spolupráce se nám osvědčila, je přínosem pro obě strany a chtěli bychom v ní pokračovat i v budoucnu.